Koncept   jin jang  v tradiční čínské medicíně

Celá čínská medicína (její fyziologie, patologie, diagnóza a léčebné postupy) by se dala v podstatě zredukovat na tyto dva pojmy (aspekty) - jin a jang. Bez jin a jangu by nemohla tradiční čínská medicína vůbec existovat.

Každý fyziologický proces a každý symptom nebo příznak může být podle tradiční čínské medicíny analyzován na základě konceptu jin jang.

Existují v podstatě čtyři stavy nerovnováhy v těle:

1. oslabení jangu v důsledku převládnutí jin

2. stravování (vyčerpání) jin převládnutím jangu

3. nadbytek jangu způsobený nedostatečností jin

4. nadbytek jin v důsledku nedostatečnosti jangu.

V základě pak existují čtyři léčebné metody:

1. tonifikace (doplnění) jangu

2. tonifikace (doplnění) jin

3. redukce (vypouštění) nadměrného jangu

4. redukce (vypouštění) nadměrné jin.

Také části těla se dají přiřadit buďto k jin nebo k jangu. Pro ilustraci orientační tabulka:

Záda jsou jangovou částí těla, kterou vedou jangové dráhy těla. V nich cirkuluje jangová energii těla a tyto dráhy mají funkci ochrany těla před vnějšími škodlivými vlivy (chlad, horkost, vítr atd.). Povahou jangu je být na povrchu a ochraňovat. Tudíž dráhy, které vedou na zádech a na laterální neboli vnější straně končetin jsou jangové a mohou být použity k posílení (doplnění) jangu, a tudíž zvýšení odolnosti těla vůči vnějším škodlivým vlivům. Jangové dráhy jsou spojeny s jangovými orgány fu (neboli dutými orgány – tlusté střevo, tenké střevo, močový měchýř, žlučník, žaludek, tři zářiče), a také se podle nich nazývají. Např. dráha tlustého střeva (podle orgánu tlusté střevo) nebo dráha žlučníku (podle orgánu žlučník). Břicho a hruď jsou místem, kterým procházejí všechny jinové dráhy, ve kterých proudí jinová energie a jsou proto obvykle používány k tonifikaci (doplnění) jin. Jinové dráhy jsou spojeny s jinovými orgány zang (neboli plnými orgány – srdce, plíce, játra, ledviny, slezina, osrdečník). Dále pak např. hlava je místem, kde všechny jangové dráhy buďto začínají nebo končí a je také místem, kde se tyto jangové dráhy sbíhají. Poněvadž je hlava nejvýše položeným místem těla, a protože povahou jangu je stoupat, bude mít jangová energie tendenci stoupat do hlavy, což se může za určitých okolností projevit zrudnutím ve tváři, zčervenáním očí, což jsou jangové symptomy. Proto je také hlava nejvíce náchylná k napadení větrem a letní horkostí, které také přináleží k jangu. Dále pak např. srdce a plíce (jakožto jinové orgány zang) jsou ve vztahu k ostatním orgánům zang považovány za jin v jangu, poněvadž leží v horní (jangové) části trupu, kdežto slezina, játra a ledviny (opět se jedná o orgány zang tedy orgány jinové) jsou považovány za jin v jin, jelikož leží v dolní části trupu. Funkce jednotlivých orgánů přináleží k jangu, kdežto hmota resp. tkáň, ze které se orgány skládají patří k jin. Nadměrná funkce orgánů je pak projevem jangu, kdežto snížená funkce orgánů je projevem jin.

Jin a jang se také mohou během onemocnění přeměňovat jeden v druhého. Při chronických onemocněních se nedostatečnost jednoho stává časem nedostatečností obou (jin i jangu). Příkladem přeměny jin na jang může být chronické astma, při němž se objeví plicní infekce. Pacienti trpící na chronické astma obvykle nemají horečku, při kašli se vytvářejí bílé zpěněné hleny. Když jsou tito pacienti vystaveni chladu, jejich symptomy se zhoršují. Tento stav představuje komplex symptomů jin a chladu. Když však u nich vznikne plicní infekce, symptomy se změní. Pacient bude mít horečku, kašel se zhorší, je doprovázen hustými nažloutlými hleny, připomínajícími hnis, jazyk zčervená a puls bude rychlý. Takovéto symptomy ukazují na to, že došlo k přeměně komplexu symptomů jin a chladu na komplex symptomů jangu a horkosti. Také když se nemoc přesouvá z povrchu do nitra, může dojít ke kvalitativní přeměně jin na jang, nebo naopak k přeměně jangu na jin.Tato přeměna jin a jangu závisí na mnoha faktorech, avšak nejdůležitějšími z nich jsou obranyschopnost organismu zhengqi, správnost a včasnost léčby a povaha a intenzita škodlivých činitelů.

Jin a jang jsou také základem pro diagnózu. V tradiční čínské medicíně existují čtyři základní vyšetřovací metody: vyšetření zrakem, vyšetření sluchem a čichem, vyšetření dotazováním a vyšetřením pohmatem (hlavně pohmatem pulsu nad zápěstím). Např. při pozorování pokožky musí praktikující rozlišit mezi jangovou pokožkou, která je hladká a lesknoucí se a jinovou pokožkou, která je bledá nebo popelavá. Žlutá a červená barva pokožky pak naznačuje komplex symptomů (syndrom) jangu a horkosti, zatímco namodralá a nachová, bílá nebo tmavá barva pokožky naznačuje komplex symptomů (syndrom) jin a chladu. Při poslechu pak např. zvučný vysoký pronikavý hlas spolu se silným dechem naznačují jangový stav, zatímco slabý nízký hlas spolu se slabým povrchovým dýcháním ukazují na jinový stav. Také pulsy se dají rozdělit na jangové a jinové. Jangovými jsou například plovoucí a rychlý puls, kdežto jinovými jsou ponořený a pomalý puls. Tyto čtyři vyšetřovací metody nám mají umožnit nashromáždit informace o stavu pacienta, které jsou základem pro rozlišení syndromů (komplexu symptomů), podle něhož se volí konkrétní léčba. Rozlišování syndromů (diagnostika) se provádí podle osmi principů (osmeré osnovy bagang). Jde o systém osmi hledisek či opěrných bodů, jimiž jsou:

To znamená, že se rozhoduje, zda je nemoc na povrchu nebo v nitru, zda se jedná o nemoc z nadbytku (plnosti) nebo z nedostatku (prázdnoty), zda je nemoc povahy horké nebo chladné a nakonec, zda přináleží k jangu nebo jin. K jangu pak náleží vnější komplex symptomů horkosti a nadbytku (plnosti), kdežto k jin bude přináležet vnitřní komplex symptomů chladu a nedostatečnosti (prázdnoty).

Komplex symptomů (syndrom) chladu by měl být následně léčen léčivy a metodami teplé nebo horké povahy, zatímco komplex symptomů horkosti by měl být naopak léčen léčivy a metodami chladné povahy. Komplex symptomů nedostatečnosti (prázdnoty) by měl být léčen tonifikační (doplňovací) metodou, zatímco komplex symptomů nadbytku (plnosti) by měl být léčen metodou redukční (vypouštěcí). Tudíž např. konkrétně v akupunktuře můžeme jehlu zavádět s cílem doplnit energii (tonifikační metoda) nebo energii vypustit (redukční metoda), přičemž záleží zejména na rychlosti zavedení jehly, délce ponechání jehly, směru otáčení jehly apod.